Tenhle
čtvrtek jsme se rozhodli s Annou a Philippem zase strávit nějakej čas po
hromadě, takže jsme se vydali do Brightonu na frozen yoghurt, kterej jsem ještě
nikdy předtím neměla. Samozřejmě jsme nakonec nešli rovnou tam, jak jsme si
slibovali, ale stavili jsme se ve Starbucksu, následně Urban Outfitters, NEXT,
Jane Norman atd., prošli jsme pár vintage obchodů, kde jsme si já i Anna
koupily džínový bundy, ačkoliv na ně vůbec není počasí… vlastně vůbec nevím,
jak jsme se k tomu mraženýmu jogurtu nakonec dostali, ale nějak na něj
taky došlo.
Ve škole na drama jsme se konečně rozhodli, co budeme na konci roku hrát za divadelní hru – bude to Chatroom, britskej horror, kterej existuje i ve filmový podobě a kterej jsem si právě tak oblíbila. Momentálně se máme naučit krátkej, asi 30 vteřinovej monolog, kterej odříkáme a na základě našeho výkonu asi dostaneme přidělený role. Já bych chtěla asi nejradši dělala Williama nebo jinou, zápornou postavu, tak snad budu na něco podobnýho vybraná. Tohle je můj monolog:
WILLIAM: I'm at the age... we're all at the age when we have to stand up for something. To me it's not about making friends and going bowling and sitting in McDonalds bumming cigarettes talking about the latest McFly LP... that's a waste of fucking time! Now's the time to be a pain in the arse and step away from other people. We're teenagers! That used to mean something. It was about revolution. Apart from the punks, what have the teenagers achieved in the last thirty years? Nothing.
V sobotu jsme chtěli jít s celou naší partou do Why Not?, jednoho baru na George street, bohužel po našich šestnáctkách tam chtěli občanky, tak jsme místo toho skončili s Philippem, Annou, Rossem (Anniným přítelem) a Ruby (Anninou kočkou) u ní doma. Pouštěli jsme si ale Queeny na gramofonu, seděli u krbu, pili víno, kolu s rumem a pálenku a prostě si povídali a ostatně ani to není k zahození.
Ve škole na drama jsme se konečně rozhodli, co budeme na konci roku hrát za divadelní hru – bude to Chatroom, britskej horror, kterej existuje i ve filmový podobě a kterej jsem si právě tak oblíbila. Momentálně se máme naučit krátkej, asi 30 vteřinovej monolog, kterej odříkáme a na základě našeho výkonu asi dostaneme přidělený role. Já bych chtěla asi nejradši dělala Williama nebo jinou, zápornou postavu, tak snad budu na něco podobnýho vybraná. Tohle je můj monolog:
WILLIAM: I'm at the age... we're all at the age when we have to stand up for something. To me it's not about making friends and going bowling and sitting in McDonalds bumming cigarettes talking about the latest McFly LP... that's a waste of fucking time! Now's the time to be a pain in the arse and step away from other people. We're teenagers! That used to mean something. It was about revolution. Apart from the punks, what have the teenagers achieved in the last thirty years? Nothing.
V sobotu jsme chtěli jít s celou naší partou do Why Not?, jednoho baru na George street, bohužel po našich šestnáctkách tam chtěli občanky, tak jsme místo toho skončili s Philippem, Annou, Rossem (Anniným přítelem) a Ruby (Anninou kočkou) u ní doma. Pouštěli jsme si ale Queeny na gramofonu, seděli u krbu, pili víno, kolu s rumem a pálenku a prostě si povídali a ostatně ani to není k zahození.
Lichi frozen yoghurt s malinama, borůvkama a jahodama.
Jsme tak trochu bezdomovci, no...
Nová bunda.
Tak to vítej v klubu.
William.
Jim.
Don't Stop Me Now.
