Nákupy

     Poté, co jsme se tak nějak probrali po včerejšku u Dextera, jsme se všichni z naší party cizinců sešli na Churchill Square v Brightonu. Po klidným začátku ve Starbucksu jsme se rozdělili na dvě skupiny – na hochy a děvčata – s tím že jedna (samozřejmě hoši) se vydala do sportovních potřeb a druhá (samozřejmě děvčata) zašla do H&M, ZARA, Pineapple etc. Za hodinu jsme se pak sešli, abychom si dali něco k jídlu v McDonald’s (McFlurry s lentilkama!). O nějakých těch 2000 kalorií později jsme pak už spolu zašli do Primarku, Topshopu a New Looku. Byl to pro všechny poměrně úspěch (mám 3 trika, 2 svetry a hlavně teplý fusekle!), až na Anja, kterej měří 195 centimetrů a všechno pro něj bylo moc malý.
     Po večeři jsme chtěli jít posedět někam do hospody, bohužel jsme ale zjistili, že nejenom v Anglii lidem pod 18 nenalejvaj, ale ani nesmíme SEDĚT v hospodě s Coca Colou nebo já nevím s čím. Všude nás vyhodili s tím, že to maj nakázaný nebo co. Takže jsme večer strávili venku na dětským hřišti s německejma vánočníma perníčkama v čokoládě a ručně balenejma cigaretama. Nakonec i to bylo fajn.

Západ slunce nad Southwickem.

Stuff.

Ten v modrý mikině je Slovák!

Anjo hladí Mathiase. Don't ask.

Zima přichází a s ní i sezóna vlněnejch svetrů s ovečkama.

První britská house party

     Pomalu, ale jistě, pronikám hlouběji a hlouběji do britskýho podsvětí. V pátek nás Dexter pozval na večer k sobě domů s tím, že doma bude jen jeho brácha a nikdo z rodičů. Rozeslal pozvánky asi dvaceti lidem a to samý jeho bratr, MJ. A vstupné? Samozřejmě alkohol – ne, že by ho Dexter tak moc potřeboval, už když jsme v osm večer přišli, sotva se udržel na nohou. Jako laskaví hosté jsme mu donesli láhev vodky a usadili se u něj v obýváku. Byla to taková ta typická party jako z každýho filmu o teenagerech. Láhve všeho možnýho všude po pokoji, plastový kelímky, kuřáci venku na verandě, líbající se páry schované v temných koutech a bývali bychom to ještě dovršili nějakou tou typickou „drinking game“, bohužel Dexter měl dost už od začátku a my nechtěli, aby se mu udělalo… nevolno.

     Trochu jsem to včera přehnala, zejména kvůli tomu, že kdykoliv jsem vzala kelímek čehokoliv do ruky, přiskočil ke mně z ničeho nic Dexter a začal křičet: „Chug! Chug! Chug!“, což znamenalo, že po mě chtěl, abych vypila všechno na ex. Taky jsme si dali takovej menší závod s Philippem a Emmou o to, kdo vydrží pít bez přestání nejdýl. Vyhrála jsem. I když nevím, jestli se tomu dá říkat vítězství, protože s tím by můj žaludek asi zásadně nesouhlasil. Asi o hodinu později se mi udělalo dost zle, naštěstí beze svědků. Až na Philippa, kterej se nepočítá!

     Poznala jsem taky dost novejch lidí, i když těžko říct, jestli jsem je opravdu „poznala“, když si nepamatuju ničí jméno. Ale i když mám strašnou paměť na jména, pamatuju si všechny lidi a konverzace. Třeba s jednou holkou jsem si pokecala asi 20 minut v plynulý španělštině, což bylo skvělý hlavně kvůli tomu, že španělsky jsem do tý doby nepromluvila už asi 3 měsíce.

     Bohužel z naší party nemám žádný fotky, protože v mým včerejším stavu bych asi ani nenašla, kde se zapíná můj foťák. Myslím ale, že jsem něco vyfotila venku na můj druhej foťák, ve kterým je pravej film. Tak snad tam bude něco vidět!

     Každopádně – byl to super večer, i když s nějakejma slabšíma momentama. Domů jsem se dostala v pořádku, takže není co řešit. A pas jsem neztratila!!

Party Saturday and Lazy Sunday

     Tak už jsem asi oficiálně součástí Brightonovskýho britskýho společenství! Byla jsem pozvaná, spolu s pár dalšíma cizincema, na takový malý narozeninový setkání Melissy, který bylo v pátek čerstvě 17. Takže už druhá oslava sedmnáctin ve Spojeným království! Já s Jacky jsme nakoupili alkohol, protože je nám oběma jedinejm 18, a pak jsme se přemístili na pláž poblíž zářícího mola.

     Oslava probíhala skvěle. Melissa od nás (ode mě, Philippa a Jacky) dostala flašku Malibu, což ji evidentně potěšilo. Taky jsem poznala pár novejch lidí, jako Emily, Erin, Emmu nebo George. Všichni to byli hrozně fajn lidi a dobře jsem si s některýma z nich popovídala, i když se musím přiznat, že nejlíp jsme si pokecali s Philippem, což bychom správně neměli (jako cizinci bychom se měli snažit co nejvíc komunikovat s britama a tohle byla skvělá příležitost).

     Byl to teda skvělej večer, až na jeden malej detail – ztratila jsem občanku! Mám sice pas, takže zpátky do ČR se snadno dostanu, ale stejně je to dost otravný.

     Po dost akčním včerejšku jsme si ale dneska udělaly s Jacky takovej malej den volna. Venku celej den beztak hrozně lilo. Takže jsem neděli strávila na internetu a psala/volala lidem. Večer jsem línou neděli zakončila skvělým steakem od naší host mom, Judith. Asi nejlepším kusem masa, co jsem kdy měla to potěšení sníst.

Úplně normální konverzace na Skypu...

...a pokračování z vesmíru.

Večeře.

Napůl upečenej červenej steak alespoň z části ukojil můj hlad po krvi nevinných.

17

     Anna, Maďarka z naší školy, slavila včera svoje sedmnáctiny. Každej z naší party cizinců jí dal nějakej malej dárek už ve škole a na večer jsme si pak naplánovali takovou menší oslavu (menší ze dvou důvodů: 1. Byl čtvrtek 2. Všem kromě mě a Jacky je pod 18, takže by nás nikam večer nepustili).

     Sešli jsme se v 5 odpoledne na George street, kde jsme koupili šest krabic pizzy (miluju, když maj v pizzeriích akce jako „ke každé zakoupené pizze jedna pizza zdarma!“). Já jsem potom šla s Jacky do Tesca pro něco k pití, protože nikomu jinýmu by nic neprodali. Takže jsme nakoupili 8 piv pro Annu, Mathiase, Jakoba a Anja, pro mě litrovku Hoegaarden a pro abstinenty (což byla většina) nějakou vodu. Pak jsme si šli sednout na pláž, kde jsme vydrželi asi do osmi do večera, než začala moje spolubydlící protestovat, že chce už domů. Na pláži jsme za sebou nechali už jen Jakoba, Anja, Annu a jejich společnou flašku vína. Kluci prý odešli nedlouho po nás, načež Anna vyrazila sama někam do klubu.

     Co dál k tomu říct? Snad jen to, že jsem Annu dnes ve škole neviděla…

Pepperoni, Barbecue, Margharita...

Gang.

Anjo.

Jakob a Mathias.

Pláž.

SIMka, Tesco, boty a italský kafe

     Potom, co jsem dnes ráno napsala předchozí článek, jsem se dohodla s Philippem, aby se mnou zajel na George’s Street a pomohl mi s nákupem britský SIM karty pro levnější volání. Jela s náma i Jacky, protože nechtěla sedět doma a tak jsme po tom, co jsme mi zařídili kartu u T-Mobile/Orange zašli na menší procházku po městě. Filip potřeboval „blue tag“, aby si mohl rozvěsit plakáty po pokoji, a my s Jacky jsme prostě chtěly nějaký sladkosti, tak jsme zašli do Tesca. Myslím, že jsem si vypěstovala menší závislost na Maltesers.

     Z Tesca jsme zamířili do extrémně levnýho obchodu s botama a z něj pak do italský kavárny, kde pracuje jedna z našich kamarádek, Anna z Maďarska. Jediná z nás žije sama, na koleji, ne s host family, zároveň je členkou studentský unie u nás na škole a ještě si zvládne opatřit job hned během prvních dvou týdnů, neuvěřitelný! A to jí je jenom 16!

     Není asi co dalšího k dnešku říct. Po kafi jsme jeli všichni domů, navečeřeli se a topili se úkoly do pozdních hodin večerních (je skoro půlnoc, takže tenhle příspěvek asi skončí na blogu až 15.září). Ale nafotila jsem dneska dost fotek, takže tenhle zápis je tu v podstatě kvůli tomu, abych je sem mohla dát. :D

Sackville Road.

George's Street.

Jen spolužáci pochopí.

Philipp.

Jacky.

Všichni bloggeři fotí svoje kafe. Ale jen praví ghetto bloggeři fotí prázdný hrnky. Tohle bývalo Mocha.

Úkol na drama, povinná četba na angličtinu, deníček s další dávkou úkolů a v neposlední řadě anglický slovní druhy na zapamatování. Party all weekend!

Já vím, má tam bejt "choose". GET OVER IT.

Super ultra romantickej západ slunce za řadovejma typicky anglickejma domečkama za mým oknem.

Myslím, že do toho přidávají koks.

Tragédie pátečního večera

     Po dvou týdnech v Anglii jsme se s naší partičkou cizinců konečně včera večer rozhodli, že něco podnikneme. Jeli jsme teda celkem bezcílně do Brightonu, abychom se poohlédli po nějaký hospodě/klubu, kam bychom mohli zajít. Zašli jsme do nejrušnější ulice v celým Brightonu, která je plná různejch podniků, ale neměli jsme úspěch. U každýho vchodu stál i nejmíň dva svalnatí vyhazovači, kteří kontrolovali občanky všem, kdo se chtěli dostat dovnitř. To by mi osobně nevadilo, protože mi je 18, ale všem ostatním cizincům je 16, takže to byl dost problém. Zašli jsme teda alespoň do obyčejnýho obchodu, kde jsme koupili 6 piv. Ani to ovšem nebylo jednoduchý. Chlápek u pokladny chtěl samozřejmě naše občanky, tak jsem mu ukázala svojí. Jenže to mu nestačilo. Prý musí kontrolovat celou skupinu. Naštěstí jsme to po chvíli nějak ukecali, ale stejně! Co to má být? Tak důkladnou kontrolu jsem nikde ještě nezažila. Nakonec jsme teda neměli kam se schovat a tak jsme se museli utábořit na pláži, než nám už zase v 11 jel poslední bus a my museli domů. No prostě jsme si fakt moc srandy neužili.

     V našem gangu byli taky včera jenom němci, takže si mezi sebou povídali jen v němčině, jako bych tam nebyla. Je pár výjimek jako třeba Philipp, kluk co si se mnou povídal prakticky celej večer anglicky, nebo Jacky, moje spolubydlící. Ostatní se ale prostě bavili německy. Možná to tak nezní, ale je hrozně frustrující bejt mezi lidma, kterejm vůbec nerozumíte. Jasně, když se dělo něco důležitýho, jako třeba když se rozhodlo, že jdeme do obchodu/na pláž/na autobus, někdo přestal mluvit německy a sdělil mi tu informaci v angličtině. Ale o to nejde. Já chci slyšet jejich konverzace, o čem se baví, čemu se smějou, o čem vyprávějí. Jak se můžu jinak připojit do diskuze? Jak se můžu jinak cítit jako člen tý naší přistěhovalecký party nebo co to vlastně jsme? Nakonec jsem ostatní tak trochu seřvala na pláži, teda chtěla jsem je děsně seřvat, ale spíš jsem vyměkla a oči se mi zalily slzama frustrace, když jsem jim zajíkavě vysvětlila, že mě vlastně serou. Všichni na mě hodili šokovanej pohled, jakože je vůbec nenapadlo, že mi to vadí, a začali se omlouvat. Zbytek večera pak už většinou mluvili jen anglicky.

P.S.: Mám novej foťák! Stál 6 liber a je to takovej ten plastovej na jedno použití. Nevím proč, ale mám pro takovýhle blbosti slabost.

Výhled z okna.

Zahrada pod okny.

Ten blesk fakt funguje!

Týden a půl

     První týden a půl v Anglii byl zatím skvělej a zdá se, že jsme teprve v rozjezdu!
Bydlím u postarších manželů Andersenových – u Judith a Raye. Mám taky jako jediná cizinka v okolí spolubydlící! Jmenuje se Jacky (doopravdy je to Jaqueline, ale kdo má čas to vyslovit?) a je to Němka. Dost dobře spolu zatím vycházíme na to, že jsme úplně jiný povahy a máme úplně jiný zájmy.

     Nejsme tu taky jediný cizinky. Cizinců je na naší škole snad 12, většina Němců, ale máme tu i Maďarku, Finku, Egypťanku a Švýcara! Bohužel nikdo, kdo by mluvil česky, ale to mě zas tak netrápí. Každopádně jsme si už tak trochu vytvořili takovou naší menší skupinku/komunitu/gang a tak spolu občas něco podnikáme (alá výlety do kaváren, návštěvy poutí/akcí atd.). Problém, se kterým jsem tak úplně nepočítala, je ale v tom, že jelikož většina mých přátel mluví německy, neobtěžují se téměř vůbec s angličtinou. To znamená, že nemám při svém výletu do Anglie potíže s dorozumíváním se s Angličany, ale s Němci (německy umím jen hunt a scheize a jiný věci, který jsou absolutně nepoužitelný).

     Co se týče školy, nemůžu si zatím stěžovat. Učitelé jsou přátelští, nápomocní a většinou i vtipní. Moje předměty jsou: English language and literature, Drama, Sociology. Vypadá to jako nevinná kombinace, ale jsou to asi nejtěžší předměty na škole. Ve všem je strašně moc látky na tzv. „nadrcení“ a spoustu psaných prací na 2 a více stran. Bohužel pro mě mám tyhle všechny předměty ale ráda a nechci se jich vzdát.

     Taky už mám pár britskejch kamarádů/známých. Všichni jsou tu strašně milí a chtějí si s každým cizincem povídat, takže to není problém. Zatím se víc bavím s Dexterem (což mi Word právě opravil na „Sexterem“..), klukem, co se mě pokoušel naučit britský nadávky, než zjistil, že už všechny znám. Potom s Chloe (holka, která se mě ujala po tom, co jsem našla její Blackberry, když ji ztratila ve škole), Mellisou (gang member 1) a Holly (gang member 2). Je tu pár dalších lidí, ale nejvíc jsem si zatím povídala asi jen s těmahle.

     Jo a to, že britský jídlo není dobrý je mýtus! Zatím jsem tu nejedla jedinou věc, která by mi nechutnala. A Yorkshire puding je nejlepší vynález lidstva hned po internetu. Díky Bohu za Brity!

Jacky (moje spolubydlící) a Julia (moje sousedka - taky Němka!)

Britský sladkosti = nejlepší sladkosti!

Tenhle debil mě budí každej víkend v 7 ráno.