Tragédie pátečního večera

     Po dvou týdnech v Anglii jsme se s naší partičkou cizinců konečně včera večer rozhodli, že něco podnikneme. Jeli jsme teda celkem bezcílně do Brightonu, abychom se poohlédli po nějaký hospodě/klubu, kam bychom mohli zajít. Zašli jsme do nejrušnější ulice v celým Brightonu, která je plná různejch podniků, ale neměli jsme úspěch. U každýho vchodu stál i nejmíň dva svalnatí vyhazovači, kteří kontrolovali občanky všem, kdo se chtěli dostat dovnitř. To by mi osobně nevadilo, protože mi je 18, ale všem ostatním cizincům je 16, takže to byl dost problém. Zašli jsme teda alespoň do obyčejnýho obchodu, kde jsme koupili 6 piv. Ani to ovšem nebylo jednoduchý. Chlápek u pokladny chtěl samozřejmě naše občanky, tak jsem mu ukázala svojí. Jenže to mu nestačilo. Prý musí kontrolovat celou skupinu. Naštěstí jsme to po chvíli nějak ukecali, ale stejně! Co to má být? Tak důkladnou kontrolu jsem nikde ještě nezažila. Nakonec jsme teda neměli kam se schovat a tak jsme se museli utábořit na pláži, než nám už zase v 11 jel poslední bus a my museli domů. No prostě jsme si fakt moc srandy neužili.

     V našem gangu byli taky včera jenom němci, takže si mezi sebou povídali jen v němčině, jako bych tam nebyla. Je pár výjimek jako třeba Philipp, kluk co si se mnou povídal prakticky celej večer anglicky, nebo Jacky, moje spolubydlící. Ostatní se ale prostě bavili německy. Možná to tak nezní, ale je hrozně frustrující bejt mezi lidma, kterejm vůbec nerozumíte. Jasně, když se dělo něco důležitýho, jako třeba když se rozhodlo, že jdeme do obchodu/na pláž/na autobus, někdo přestal mluvit německy a sdělil mi tu informaci v angličtině. Ale o to nejde. Já chci slyšet jejich konverzace, o čem se baví, čemu se smějou, o čem vyprávějí. Jak se můžu jinak připojit do diskuze? Jak se můžu jinak cítit jako člen tý naší přistěhovalecký party nebo co to vlastně jsme? Nakonec jsem ostatní tak trochu seřvala na pláži, teda chtěla jsem je děsně seřvat, ale spíš jsem vyměkla a oči se mi zalily slzama frustrace, když jsem jim zajíkavě vysvětlila, že mě vlastně serou. Všichni na mě hodili šokovanej pohled, jakože je vůbec nenapadlo, že mi to vadí, a začali se omlouvat. Zbytek večera pak už většinou mluvili jen anglicky.

P.S.: Mám novej foťák! Stál 6 liber a je to takovej ten plastovej na jedno použití. Nevím proč, ale mám pro takovýhle blbosti slabost.

Výhled z okna.

Zahrada pod okny.

Ten blesk fakt funguje!