Work hard, party hard?

     Poslední tejden (spíš měsíc) byl dost úmornej kvůli škole (a bude hůř) - je to samej exam, coursework deadline, drcení se replik ze scénáře, photo shoot atd., takže jsme si ve škole dost mákli. Abychom se z toho makání zase ale úplně nezbláznili, rozhodli jsme se s Philippem udělat si alespoň pěknej víkend. Poslední dobou jsme měli hrozně moc děsně deep diskusí o tom, jak nám zbývá jen pár měsíců (teď už míň jak 3 a půl) v Anglii a jak bychom z toho měli vytřískat co nejvíc, nezůstávat doma, bejt trochu party animals, lovit zážitky, trávit co nejvíc času s kamarádama, který už možná nikdy v životě po odjezdu neuvidíme... Taky jsme se rozhodli změnit trochu lifestyle - jíst víc ovoce, omezit sladkosti, začít běhat atd. Tuhle část plánu ale ještě nemůžu tak úplně potvrdit (právě jím už asi osmej čokoládovej bonbón).
     Takže - náš víkend: v sobotu ráno mě probudila okolo desátý zpráva od Philippa, ve který se mě ptal, jestli něco nepodniknem, že nechce sedět doma a tak, na což jsem já zareagovala převalením se na druhej bok a opětovným usnutím. Když jsem se pak ve 12:30 probudila znovu, domluvili jsme se na tom, že se sejdem v Brightonu na Churchill Square, půjdem na něco rychlýho k jídlu do "Pret a Manger" (Philippův oblíbenej podnik) a pak budem nakupovat. Nakonec jsme po obchodech strávili nejmíň 4 hodiny. Moje nákupy byly celkem úspěšný, ale nejlepší zážitek bylo nakupovat pro Philippa - cítila jsem se jako jeho manželka s tím věčným dopínáním knoflíčků, pokynama jako "ježiš otoč se, ani nevidíš, jak to vypadá vzadu" a jiným komandováním.
     Večer jsme pak šli s Philippem do Kokora, naší oblíbený japonský "restaurace" a napsali jsme našemu gangu cizinců, že později jdeme zas do Why Not? a jestli se někdo nepřidá. Ze začátku to vypadalo, že se na nás všichni vykašlali a už už jsme začali s Philippem zase depkařit, ale nakonec přišlo dost lidí a byla to zábava (zábava = spešl shot za 5 liber, striktně jeden na zákazníka, kterej prodávaj snad jen ve Why Not? Do sklenice s ledem se obrátí sklenice se zapáleným absinthem tak, aby pasovaly na sebe a jen malou mezerou se dalo prostrčit brčko - tím se pak nasaje do plic plyn, kterej se vytvoří z toho zapálenýho absinthu, čistej alkohol v plynný podobě. Pak už zbývá jen vypít nevyhořelej zbytek absinthu a šňupnout si nosem poloviční shot vodky.).
    V neděli pak všichni měli dost, ale stejně jsme se rozhodli zajít aspoň na kafe do Lala's - kavárny s nejlepšíma lososovejma sendvičema v celým Brightonu.

Jarní úklid.

Eseje na angličtinu.

Práce na drama.

Tohle bych už teoreticky měla umět na zkouškách..

Motivace na práci do školy.

Něco typicky Britskýho, roast dinner - meat, peas, roasted potatoes, yorshire pudding, gravy.

Moje nejoblíbenější fotka z našeho posledního photo shootu s Dexterem.

"I'm riding up the heights of shame..."

The sexiest priest in town.

Nějaký potulný hudebníci. Dole je video.

Philipp je kámoš a koupil mi soya latte.

Yum.

Teriyaki chicken a nějaký nudle.

A už to začíná...

Derp.

Jana, Cami, Anjo.

Tuhle sem dávám jen kvůli tomu chlápkovi v pozadí (prozradil nám během večera, že je ve skutečnosti pánem Evropy).

Pokus o to dát si nohu za hlavu a Anjův facepalm.

I look like poop, but my husband is hawt. (I know you're reading this, Philipp. You sexy beast.)

Asi moje nejoblíbenější fotka ze soboty.

Salmon sandwhich!

Moka.

A Philippův příděl (mozarella and tomato sandwhich, chips, moka).

Borci.